Kde vlastně sídlí moje "já"?

Kde vlastně jsem?

Někde za očima?

V hlavě?

V mozku?

A pokud ano – jak to, že se dokážu sama se sebou hádat?

Kdo je tedy ten druhý hlas?

A pokud je ve mně víc hlasů – který z nich jsem já?

A jsem vůbec některý z nich?

Nebo jsem ten, kdo je slyší?

Tělo žije samo. Ale kdo „rozhoduje“?

Moje tělo dýchá.

Bijící srdce, trávení, hojení ran – to všechno se děje, aniž bych cokoli řídila.

A přesto mám pocit, že já rozhoduji o tom, co udělám odpoledne.

Opravdu?

A co když se rozhoduji pod tlakem včerejších emocí, zvyků, naučených vzorců?

Co když „já“ není pevná osoba, ale neustálý pohyb?

Soubor reakcí. Otisk zkušeností. Přechodný tvar.

Když se hádám sama se sebou

„Udělej to.“

„Ne, to nezvládneš.“

„Ale chci to.“

„Ale co když tě odmítnou?“

Znám ty vnitřní dialogy. Ty rozhovory, které nikdy neskončí.

A někdy si říkám:

Kolik já vlastně mám já?

A možná...

Možná právě tahle otázka nás přibližuje k odpovědi.

Protože nejsme jen jeden hlas.

Jsme prostor, ve kterém se odehrává celý ten vnitřní rozhovor.

A možná… jsem klid pod tím vším

Možná nejsem ten hlas, co se bojí.

Ani ten, co tlačí.

Ani ten, co kritizuje.

Možná jsem ten tichý, klidný prostor pod tím vším.

To vědomí, které všechno sleduje, cítí, dýchá. To, co nehodnotí, ale jen je.

Kdo jsem, když přestanu bojovat?

Možná to nejde vědět slovy.

Ale můžeme to cítit.

V tichu. V těle.

Ve chvíli, kdy na chvíli přestaneme být někým – a jen jsme.

Chceš objevit své "já" tam na pozadí v tichu?

Třeba společně. Ve vědomém rozhovoru, který otevírá prostor pro to, co jsi možná dlouho neslyšela.

Rezervuj si 30minutový rozhovor zdarma. A začni objevovat, kdo vlastně doopravdy jsi.

Udělám první krok →