Tělo a mysl jedou na jednu a tu samou baterii

Všimli jste si, že jakmile jste utahaní, frustrovaní a přetížení, váš vnitřní emoční klid je ten tam? Najednou mnohem víc nadáváte, všechno vás okamžitě vytočí a jste vnitřně na všechno a všechny naštvaní?

Ano, protože naše tělo má jen jednu „baterii“ – jen jeden zdroj energie. A ten napájí jak tělo fyzické, tak i naši psychiku. Když dlouhodobě jedeme nadoraz, projeví se to jak ve fyzickém pocitu vyčerpání, tak i v bouři myšlenek a emocí.

Časté sjíždění sítí, útěk k TV nebo do lednice pro něco dobrého jasně značí, že naše baterie hlásí kriticky nízký stav nabití. Naše tělo hledá cokoliv, co mu na chvíli pomůže „utéct“. Jenže tím neřešíme příčinu a už vůbec to není dlouhodobě udržitelné.

Chaos v nás vs. intuice

A tady přichází ten největší háček: čím větší únavu a emocionální bouři uvnitř sebe máme a čím víc drancujeme své zásoby energie, tím hůř se nejen v sobě, ale i v životě orientujeme. Naše trpělivost je minimální a celý náš systém nedělá nic jiného, než že hledá, jak z toho ven.

Jenže pak se zastavíme a ta stejná hlava, která celou dobu řve, že už nemůže, nás začne šikanovat, že nic neděláme – a to si přece nemůžeme dovolit.

V takto unaveném těle a v rozbouřených emocích nemáme šanci slyšet jemný vnitřní hlas intuice. A proto, pokud se chceme ve svém životě více řídit sami sebou a intuicí, je třeba zásadně zpomalit. Venku i uvnitř.

Péče o energii v 21. století

Nejsme stroje, jsme lidé. Naše každodenní fungování by to mělo respektovat, pokud máme dlouhodobě zdravě žít. Neodhazujeme disciplínu ani práci, ale nenecháme je, aby z nás vysály poslední kapku energie. Právě v tichu a klidu totiž naše intuice ožívá a začíná nás vést cestou, která nám skutečně dává smysl.

Pro dobití baterky nepotřebujete odjet na měsíc do lázní ani meditovat v ústraní. Potřebujeme zásadně proškrtat každodenní úkoly. Zkuste si upřímně zreflektovat:

• Kde všude děláte věci jen proto, abyste něco dělali?

• Abyste se někomu zavděčili?

• Abyste se vyhnuli připomínkám druhých?

• Co všechno děláte jen proto, že prostě nedokážete jen tak sedět a nic nedělat?

  
  

Naučit se včas zastavit a říct „A DOST“ není projev slabosti, ale zásadní dovednost pro život v souladu se sebou. To jsou ty slavné hranice. Které musíme víc než komu jinému, hlídat hlavně sami sobě.

Prostě si dovolte nechat neumyté nádobí na ráno, odložit e-mail na zítra nebo prostě jen na deset minut zavřít oči. Finální povolení k odpočinku ale musí projít skrze vaše upřímné uvědomění, že si ten klid zasloužíte už jen proto, že jste.

Musíme v sobě přepsat ten hluboko zakořeněný stereotyp, že když zrovna nic neděláme, nejsme dost dobří. Skutečné umění spočívá v tom, že dokážeme včas uvidět, kdy už se blížíme k úrovni baterie, která hlásí „připojte nabíječku“, a zastavíme se dřív, než se zase úplně odrovnáme.

Znamená to dokázat se vyprdnout na všechno, co zrovna teď opravdu dělat nemusíme. A vytvořit si plán, jak se v životě zbavit všeho, co nás dlouhodobě vyčerpává.

Chcete se naučit lépe vnímat signály svého těla, uklidnit vnitřní chaos a dělat rozhodnutí z pozice vnitřního klidu? Sledujte moje další příspěvky a naučte se chránit svou energii.

P.S.: Cítíte, že je vaše baterie dlouhodobě na nule a nedaří se vám z toho bludného kruhu výkonu vystoupit? Nahlédněte do služeb, které nabízím a vyberte si svou cestu, kterou se vydáte blíže k sobě, blíže spokojenému životu.

Spolu s vámi na cestě,

Tereza | koučka, mentorka a průvodkyně světem za očima