Nejlépe se cítím v divoké přírodě. Tam, kde je její energie nejčistší. Pak cítím opravdovou přítomnost a klid.
Na snímku ostrov Bangkaru v Indickém oceánu. Ostrov obývá jen několik strážců a celý je pokrytý primárním deštným pralesem. Žijí zde krokodýli a na velkou písečnou pláž v noci želvy kladou vajíčka. Připadám si zde, jak před milionem let, kde ničím nerušený koloběh života proudí bez jakýchkoliv otázek a zastavení.
Jak získat hlubší propojení se sebou a s přírodou kolem nás?
Utište mysl pomocí meditací, mindfulness technik, soustřeďte se sami na sebe, pozorujte se, vaše emoce, pocity... den za dnem... krok za krokem. Poznávejte sami sebe. A uvěřte tomu co cítíte. Učte se plně soustředit na přítomný okamžik. Nejlepší trénink je řízení auta. Prostě se plně věnujte řízení. Nemyslete na nic jiného. A když myšlenky utečou, uvědomte si to a vraťte se zpět k řízení.
Kdo jste? Co od života chcete a co už vám neslouží... Změna v životě neproběhne ze dne na den. Je na ni potřeba každý den vědomě pracovat. Věnujte pozornost situacím, kdy jste věděli, že máte něco udělat, ale neudělali. Nevyčítejte si to. Učte se.
A věřte. V sebe.
V průběhu našeho života jsme slyšeli a uvěřili mnoha slovům. Není to dobře ani špatně, prostě to tak je. Pokud tušíte, že za hromadou těchto slovních bariér, domněnek a mýtů, je něco víc, něco ryzejšího a pravdivějšího, zkuste se nechat tímto hlasem vést.
Pozorujte řeč těla, gesta. Zcitlivujte svoje vnímání na stále jemnější a jemnější úroveň. Očistěte mysl od vnějších vlivů. Dávejte si pozor na to co posloucháte, vidíte, v jakém prostředí se nacházíte. Choďte do přírody a pozorujte ji.
Zbystřete své smysli. Chuť, čich, sluch, zrak. Všímejte si zpívajících ptáků, vůně květin... Zkuste den v tichosti (nemluvit, neposlouchat, nečíst, nepsat). A nemusíte hned začít vším najednou. Buďte na sebe hodní. A když se vám to nepovede na poprvé? Nevadí... prostě to v klidu příště zkusíte zase. Krok za krokem. Den za dnem.
A teď se ponořme ještě hlouběji, ještě více k sobě, ještě více do propojení se vším.
Zvířata a příroda jsou absolutně nedílnou součástí mě.
Je to můj domov, cítím se opravdová.
Ale nežiji jako poustevník daleko od lidí.
Celá tato planeta se všemi bytostmi je můj domov.
Co když je možné komunikovat ještě hlouběji... na úrovni energie...
Co když i strom a vodopád mají co říct...
Co všechno jsme ve vztahu k přírodě zapomněli, jak moc jsme se odpojili...
co naši předkové věděli, cítili a jak jinak vnímají přírodu lidé žijící stále v souladu s ní
v pralesích Jižní Ameriky?